PK683 je jeden ze tří dochovaných Spitfirů Mk.24, což byla poslední verze tohoto slavného letounu. Vyroben byl v únoru 1946 a v roce 1950 odeslán na Dálný východ. O rok později se stal součástí singapurského letectva, které jej vyřadilo v roce 1954. V současné době je vystaven v Hall of Aviation v Southamptonu. Ta se nachází velmi blízko místu, kde přesně před osmdesáti lety, 5.3.1936, poprvé vzlétl do vzduchu prototyp sériového čísla K5054.
OK-HCB připraveno k odletu ze zasněžené a mrznoucí Ostravy. Poslední let pod českou registrací. Poprvé přiletěl do Prahy 3.5.2011 pod vedením kapitána Pazdery. První obchodní let pro HCA se uskutečnil 13.5. do Paříže. Poslední komerční let pod hlavičkou TVS na trase Budapešť - Hurghada - Budapešť uskutečnila 3.1.2016 posádka kapitána Jedličky.
Spitfire MK356 byl vyroben v únoru 1944. U 443. kanadské perutě vykonal přes 60 bojových letů nad okupovanou Evropou a podílel se na sestřelu jedné "stodevítky". Po přistání na břicho byl využíván jako instruktážní pomůcka. V roce 1992 bylo započato s rekonstrukcí do letuschopného stavu a první let se uskutečnil 7. listopadu 1997. Nyní létá u BBMF.
Spitfire ML255 byl vyroben v dubnu 1944. Během války sloužil u několika jednotek a za zmínku stojí i to, že v červenci 1944 a od dubna do srpna 1945 sloužil u 313. československé perutě. V roce 1948 byl prodán do Jihoafrické republiky a u SAAF obdržel označení 5563. Po vyřazení z inventáře SAAF v roce 1954 byl až do roku 1977 na vrakovišti. Postupně byl zrekonstruován, obdržel barvy portugalského letectva a v roce 1989 vyměněn do Portugalska za Bristol Beaufighter. Portugalské letectvo používalo Spitfiry Mk.I a Mk.V, ale všechny byly sešrotovány.
Spitfire NH904 nosí kódové označení W2-P, které ve skutečnosti nosil Spitfire Mk.24 80.perutě RAF během korejské krize. V letových záběrech ho bylo možné spatřit ve filmu Ocelový orel 3 nebo ve velkofilmu Pearl Harbor. Během této návštěvy má již NH904 směrovku, ale stále chybí ploška trimu směrovky.
Spitfire MJ772 během přistání na dráze 28 po posledním vyhlídkovém letu toho dne. V rámci oslav 75. výročí bitvy o Británii se přelétnul do Anglie, kde byl 7.9.2015 vážně poškozen po nouzovém přistání bez motoru.
Spitfire MJ721 byl vyroben říjnu 1943. Během války sloužil u 118.,132. a 401. perutě RAF. V roce 1946 byl prodán do Holandska a obdržel kódové označení H-8, které bylo později změněno na 3W-8. Poslední let se uskutečnil 29. září 1953 a poté sloužil jako klamný cíl na základně Volkel. V roce 1978 se stal součástí kolekce National Luchtvaart Museum Aviodome na letišti Schiphol. Obdržel zbarvení a kódy Spitfiru MH424, který létal u 322. perutě holandského letectva působící po válce na Jávě. V roce 2006 byl vyměněn za Fairey Firefly a vystaven na Duxford Spitfire Air Show 2006. Od té doby je uložen a čeká na rekonstrukci do letuschopného stavu.
Spitfire NH749 byl vyroben v únoru 1945. V létě byl odeslán lodí do Karáčí a po válce byl předán do služeb indického letectva. V roce 1978 se dostal do Velké Británie, kde obdržel civilní registraci G-MXIV a poprvé vzlétl 9.dubna 1983. V roce 1985 byl prodán do USA a v současné době patři Southern California Wing of the Commemorative Air Force.
Spitfire NH904 v Palm Springs Air Museum. Vyroben v březnu 1945 a předán kanadské 414.peruti. V polovině dubna provedl nouzové přistání bez podvozku a do konce války si již nezalétal. Po válce létal ve službách RAF a v roce 1950 byl prodán belgickému letectvu. Zde obdržel belgické označení SG108 a nosil kódy IQ-V. Do Velké Británie se dostal zpět v roce 1966. po náročné rekonstrukci a změněn několika majitelů se dostal opět do vzduchu 14.března 1981 a obdržel registraci G-FIRE. Do USA se dostal v lednu 1989.
Spitfire PS853, jeden ze zakládajících letounů BBMF, historické letky RAF, v čele ostatních letounů letky. V současné době je vlastněn firmou Rolls-Royce.
Druhá "třistadvacítka" u ČSA se vydává na svůj první let. Jedná se o odlet z dráhy 31 na výcvik do Brna. Za řízením svého prvního letu na airbusu je kapitán Petr Mika.
